Snem každého páru je mimo jiné pořídit si krásný byteček nebo dům a žít si v poklidu sami ve svém.
Jsou však situace, které to neumožní a není jiné východisko, než bydlet s rodiči a v „horším“ případě i prarodiči. Soužití tří žen v jednom domě je velmi náročné, zejména pokud každá vyrůstala v jiné době, má zažité jiné zvyky, jinak se stará o domácnost a staví priority. Co udělat pro to, abyste takovéto společné bydlení v klidu zvládli si popíšeme v dnešním článku.
Dcera, matka, babička
Tři ženy, které se na jednu stranu milují a respektují, na druhou stranu si však dokáží vjet pořádně do vlasů. O to víc, pokud nežijete s maminkou, ale tchyni, tam už je rivalita na denním pořádku. Pokud máte dům, který má samostatné bytové jednotky, dá se vše zvládnout vcelku v pohodě. Jakmile však sdílíte společnou domácnost, je situace horší.
Každá žena si chce udělat své zázemí, svou domácnost. Nehledě na to, že starší generace vždy mají tendenci těm mladším radit, porovnávat, co dělají jinak a lépe atd. Na takovéto soužití více generací je potřeba opravdu velká dávka tolerance.
Babičky na hlídání…
Společné bydlení s rodiči sebou nese však nejednu výhodu, zejména pokud máte děti. Sama z vlastní zkušeností vím, že je k nezaplacení mít babičku po ruce, když je potřeba pohlídat děti. Další výhodou je také finanční stránka společného bydlení, protože na provoz domu nebudete sami, ale výdaje se rozdělí. Z psychologického hlediska má pak vícegenerační bydlení dobrý vliv na psychiku dětí, protože ty vidí a zažívají, jak s rodiči a prarodiči vycházíte, pomáháte si navzájem apod. Pozor však i na opačný účinek, pokud se budete naopak pořád hádat, pomlouvat jeden druhého aj. neodnese si dítě do dospělosti žádnou úctu ke starším generacím.
Jak zvládnout společné bydlení s rodiči a prarodiči?
Pokud se k tomuto kroku uchylujete z vlastního rozhodnutí, a ne pod tlakem okolností (finance, rozvod…), je potřeba si před samotným soužitím s rodiči vše důkladně promyslet. Úplně nejlíp uděláte, pokud si také všichni společně sednete k jednomu stolu a proberete určitá pravidla, která se budou muset dodržovat. Na začátku vám to možná přijde bezpředmětné, ale vězte, že je to opravdu potřeba.
V první řadě si domluvte, kdo a kdy bude užívat společné prostory, abyste předešli následným hádkám.
Máte-li zahradu, myslete i na ni, každá žena si bude chtít pěstovat své plodiny, květiny apod., proto se domluvte, který kus bude mít kdo k dispozici, aby nezasahoval do prostoru druhého. Rozhodně nepodceňte otázku soukromí, pokud nechcete mít neustále nezvané návštěvy. U oddělených bytových jednotek je to jednoduché, u společného bydlení v jednom prostoru trvejte např. na klepání před vstupem do vašich místností. Dalším krokem je pak dělba povinností, určitě ničemu neprospěje, pokud se jedna rodina bude starat o vše a ostatní nehnou ani brvou. Rozdělte si, kdo bude kdy vytírat před vchodem, sekat zahradu… A v neposlední řadě jsou zde finance. Jestliže nemáte samostatné rozvody vody a elektřiny, vymezte si, jakým dílem budete spravedlivě přispívat, jak se budou dělit přeplatky a nedoplatky atd. Nejedna rodina skončila u soudu, protože se rozhádali právě kvůli financím ve společné domácnosti.
Už v minulosti bylo společné bydlení s rodiči a prarodiči běžnou rutinou, snad i nutností.
Vše se dá zvládnout, jen se musíte obrnit trpělivostí a hlavně tolerancí. Někdy se však i při sebelepší vůli s rodiči neshodnete, zjistíte, že si děláte jen samé naschvály, a trpíte nejen vy, ale i váš vztah s partnerem. V takovémto případě doporučujeme vyhledat pomoc psychologa, který vás vyslechne a poskytne nezaujatý pohled na celou situaci. Zakopaný pes může být totiž i úplně někde jinde, než si myslíte. Spolu s psychologem příčinu problému odhalíte a začnete jej cíleně řešit.
Zdroj náhledového obrázku: Pixabay