Radiátor pod oknem je taková klasika, že ji většina lidí ani nevnímá. Prostě tam je, topí, občas je horký jak trouba a někdy naopak sotva vlažný. Ale co když by člověk chtěl byt úplně bez nich? Není to proti pravidlům? A vůbec – jde to nějak rozumně udělat?
Když radiátor zmizí, musí přijít něco jiného
Teplo se přece musí někudy do místnosti dostat. V moderních bytech to často řeší podlahové topení – žádná těžká litinová monstra, jen trubky nebo kabely pod dlažbou. Hřeje to odspodu, rovnoměrně, a hlavně není vidět vůbec nic. Podobně funguje i stěnové nebo stropní vytápění – člověk jen cítí, že je v místnosti příjemně, ale nemá šanci ukázat na konkrétní těleso. Pak existují i sálavé panely a infračervené topení. Ty nehřejí vzduch, ale přímo věci a lidi. Pocitově je to něco jako jarní slunce – kolem je pořád relativně chladno, ale vám je fajn.
Žádná vyhláška netvrdí, že každý byt musí mít radiátory. Co je povinné, je zajištění určité teploty. V obýváku by mělo být kolem dvaceti, v koupelně o něco víc. Jak toho člověk dosáhne, je v zásadě jeho věc. Problém nastává u paneláků a činžáků, kde jede centrální topení. Tam není možné jen tak sundat radiátory a říct: hotovo. Systém je propojený, takže když jeden byt udělá záslepku, může to rozhodit tlak a průtok i sousedům. Tady už do hry vstupuje společenství vlastníků, revize a často i úřady. U rodinných domů je to úplně jiná písnička. Majitel si vybere, co chce, a pokud dodrží normy, nikdo mu do toho nemluví.
Proč to vlastně někoho napadne?
Jednoduše proto, že radiátory zabírají místo a nevypadají hezky. Zkuste pod okno dát gauč nebo postel, a hned zjistíte, že vás žebrovaný kus železa omezuje. Podlahové topení tohle dilema řeší. Interiér působí čistěji, není potřeba řešit ventily a barvu nátěru. A navíc rovnoměrně rozložené teplo je prostě komfortnější než horký roh místnosti a studená chodba.
Podlahovka nebo sálavé panely stojí víc peněz než obyčejný radiátor. Instalace je složitější a hodí se hlavně při rekonstrukci nebo stavbě. Přidat ji dodatečně znamená bourání a vyšší investici. A taky: když se pokazí klasický radiátor, většinou se dá opravit za odpoledne. U podlahového topení je to mnohem větší zásah. Další problém je mentalita. Spousta lidí má v hlavě zafixované, že topení = radiátor. Když ho v místnosti nevidí, mají pocit, že bude zima. I když to není pravda.
Moderní bydlení
Novostavby dnes běžně vznikají úplně bez radiátorů. Developery k tomu tlačí technologie i estetika – zákazníci chtějí čisté linie, ne kus plechu pod oknem. V rodinných domech se k podlahovému topení přidávají tepelná čerpadla, krby nebo kombinace s fotovoltaikou.
U starších bytů je to složitější. Jsou lidé, co se pustili do kompletní rekonstrukce a radiátory vyhodili, ale rozhodně to není jednoduchá cesta. Často je potřeba povolení a souhlas celého domu.
Jak to vnímají architekti a designéři?
Pro architekty je odstranění radiátorů splněný sen. Uvolní se tím prostor pro okna až k podlaze, lépe se pracuje s nábytkem a celkový vzhled interiéru působí lehčeji. Často se říká, že radiátor je „nutné zlo“, které kazí kompozici pokoje. Když zmizí, dostává architekt volnější ruce a může vytvářet čistší linie nebo naopak zdůraznit jiný prvek místnosti. I proto dnes developeři u prémiovějších projektů s radiátory prakticky nepočítají – jsou prostě přežitek.
Bez radiátorů se bydlet dá, a dokonce čím dál častěji to lidé i dělají. Zákon vás nenutí mít kovové těleso v každém pokoji, nutí vás jen zajistit, aby doma nebyla zima.
Zdroj textu: https://www.euronews.com, https://www.myuniquehome.co.uk
Zdroj foto: www.freepik.com
